Jdi na obsah Jdi na menu
 

Pyrenejský horský pes

 

Pyrenejský horský pes

 

Historie:

V Pyrenejích žije pyrenejský horský pes již odnepaměti. Tento pes byl znám už ve středověku a používal se k ostraze zámků. Ve 14. století byla zdokumentována jeho existence Gastonem Phoebem. Pyrenejský horský pes se pohyboval také na dvoře Ludvíka XIV a v 17. století byl vysoce ceněn jako společenský pes. V knize hraběte von Bylandt z roku 1897 byl nalezen první podrobný popis tohoto plemene. Roku 1907 byl založen první klub milovníků pyrenejského horského psa a o 16 let později nechal tento spolek zapsat první oficiální standard plemene u SCC. Z tohoto standardu vychází dnešní standard, který se původnímu ještě stále velmi podobá. V novém standardu byla provedena především upřesnění jeho znění.

Vzhled:

Mohutně stavený pes s jistou elegancí, to je pyrenejský horský pes. Je velký a impozantní. Pes se dorůstá 70 - 80 cm v kohoutku a fena může být veliká 65 - 75 cm v kohoutku. Hmotnost těchto psů se pohybuje okolo 45 - 60 kg. Toto plemeno má hustou, hladkou a poměrně dlouhou a pružnou srst. Delší je na ocase a na krku, kde je povoleno lehké zvlnění. Na kalhotkách je srst jemnější a více se podobá vlně. Zbarvení srsti může být bílé nebo bílé s šedými, světle žlutými nebo zrzavými skvrnami na hlavě, uších a u kořene ocasu.

Povaha a využití:

Pyrenejský horský pes se nehodí do městské zástavby, pokud není v okolí dostatek volného prostoru. Je spokojenější v chladnějším podnebí a také pokud může spát a žít venku. Tento pes je velmi dobrý hlídač, který si dobře hlídá svoje území. Ke svému majiteli má úzký vztah. Pyrenejský horský pes je plný síly a velmi obratný. Patří ke strážním psům a má sklony k nezávislosti a vlastní iniciativě. Majitel tohoto psa u něho musí mít vybudovanou určitou autoritu.

Péče:

Pes této rasy vyžaduje dostatek pohybu a také značnou péči o svůj zevnějšek. Majitel se musí pravidelně starat o srst svého psa. Pyrenejský horský pes se průměrně dožívá 11 - 12 let.